Aktuality

Čtvrtý rok….již čtvrtým rokem je má dcera Anička součástí mažoretkového sportu a měly jsme to obrovské štěstí, že jsme od prvního dne, kdy jsme do tohoto sportovního světa vstoupily, byly pod vedením naší hlavní trenérky Lucky.
Jako matka Aničky jsem nadšená, kam mi Lucka pomohla dceru „vytáhnout“. Z dítěte, které bylo tiché, nevěřilo si, nevyčnívalo na žádnou stranu, se stala malá slečna, která dokáže předstoupit před halu plnou lidí a odtancovat s respektem a sebedůvěrou všechny své choreografie.

Anička se v tomto mažoretkovém sportu kompletně našla, každý trénink je pro ni stejně důležitý, ať už je v přípravné fázi, či ve vrcholících závodní sezóně. Nic se neobejde bez jistých ztrát, a újmy jako třeba modřiny od práce s hůlkou, náročnost fyzických prvků v gymnastice, únava, slzy ze zklamání… i toto jsou věci spojené s náročností tohoto sportu. Anička trénuje 6x týdně v časech dle rozvrhů trenérek a za celé čtyři roky se mi nestalo, že by mi řekla: „Mami, mě se nechce na trénink“.

Naopak, vše u nás v  rodině se podřizuje chodu Falca a potřebami s ním spojenými. Někdy je to pro mě velmi náročné zkombinovat vše tak, aby byly zajištěny všechny povinnosti a tužby, ale když se chce, tak vše opravdu jde. Jelikož, jak já vždy říkám: „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“ a naše Anička chce a baví ji to. Mažoretky se staly její nedílnou součástí života, jejím životním stylem.

Myslím si, že široko daleko nenajdete zodpovědnější sesterské spojení, na víc v trenérském postu, které ví, co se sluší a patří (mnozí lidé v jejich věku již tyto hodnoty neuznávají a jejich jednání je minimálně nevhodné až k pláči). Jejich práce je vždy prvotřídní, poctivá, nápaditá. Pro své svěřenkyně by se mnohdy samy rozkrájely, jen, aby jim vyšly vstříc a daly jim trenérsky ze sebe své maximum. Ovšem není to jen o tom, že jim předávají své sportovní zkušennosti a úspěchy.

Vzhledem k tomu, že jsem s nimi již nějaký pátek i u samého zrodu Falca, jako takového, více a více si vážím věcí a podstat, kterými mi pomáhají z mé dcery vychovat lepšího a lepšího člověka, jako takového. Díky jejich přístupu a snaze z mé dcery formují osobnost, která si do života odnese jistou píli, pokoru, zkušenosti, zodpovědnost, kterou já, jako rodič do své dcery nemohu natolik nastřádat.

Mohla bych pokračovat daleko rozsáhleji a detailněji, ale bylo by to na dlouhý článek. To je jen výčet toho nejdůležitějšího, za co jim já z celého svého srdce děkuji a vždy děkovat budu. Mohu jen konstatovat, že, jako matka své dcery a jejich svěřenkyně je budu vždy maximálně podporovat, pomáhat jim, své dceři a celému Falcu v realizaci dalších a nových cílů.
V jednotě je síla a pokud to člověk dělá srdcem, laskavým srdcem, tak výsledek je podle mě vždy zaručen.

Na závěr bych Falcu a všem rodičům přála tolik radosti a zadostiučinění, jako se dostává nám.

S respektem a úctou k trenérům Jolana Jurůjová, hrdá matka ve Falcu, členky Anny Jurůjové.